Doupě stínů

Ukázky z knihy Doupě stínů

10. kapitola

20.12.2021

Když jsem paní Modré dávala ten neuvážený slib, ani ve snu by mě nenapadlo, jak to bude obtížné. Doma jsem Bertovi naplnila misky, hned se hltavě napil, ale o jídlo nejevil zájem. Vlastně ani nevím, jakou krmnou dávku bych mu měla dávat, a tak jsem mu nasypala vrchovatou porci granulí.

9. kapitola

20.12.2021

Nedělní dopoledne jsem celé prospala a probudila se až odpoledne. Rozlámaně jsem vstala, dala si silnou kávu a pouklízela byt. Protože jsem doma neměla žádné zásoby, byla jsem nucena jít na nákup.

8. kapitola

20.12.2021

V sobotu v poledne jsme se s Hankou sešly na náměstí u Neptunovy kašny. V práci jsme se v tom ranním blázinci stihly akorát domluvit na hodině a místě srazu a zbytek dne se tak nějak míjely. Měly jsme v plánu přepadnout největší obchodní centrum ve městě, nakoupit si vše, co postrádáme v šatníku i něco navíc a večer si zajít do kina....

7. kapitola

20.12.2021

Zdržela jsem se dlouho do pokročilého odpoledne. Když jsem skončila rozebírku, postávala jsem ukrytá u základní školy a váhala, jestli se mám vrátit na poslední úsek, dokončit ho a riskovat tím, že na něj někde narazím, nebo to radši pro dnešek zalomím a odložím to na zítra. Jenomže tím bych si přidělala spoustu práce a zítra je pátek, chtěla jsem...

6. kapitola

20.12.2021

"Ale prosím tě. Podívej se na sebe, jak vypadáš. Jde to s tebou z kopce, potřebuješ si odpočinout. Vyber si dovolenou, pokud vím, celý rok jsi nikde nebyla," pohlížela na mě starostlivě, když jsme ráno postávaly na zastávce a čekaly na autobus.

5. kapitola

20.12.2021

Rodina žije daleko, jezdím za nimi jen sporadicky, a proto mám ve své životě pouze tři blízké duše - nejlepší kamarádku Hanku, Bábinu a Berta. S povděkem jsem si to opět připomněla večer, když jsem Bábině přivedla z procházky psa.

4. kapitola

20.12.2021

Vstupní brankou jsem se vracela kolem třetí odpoledne, měla jsem za sebou perný den a těšila se, až budu doma a dám si horký čaj a bábovku od bábiny. Byla jsem promrzlá, od rána je pošmourno a na pochůzce jsem se nevyhnula několika přeháňkám.

3. kapitola

20.12.2021

Ležela jsem už v posteli a s úzkostným pocitem se vyhýbala pohledu na strop a jeho stíny, které se mi za temných nocí začínají před očima vlnit, když jsem i přes zvuky televize zaznamenala dupání po schodech. Sousedi se vrací domů, pomyslela jsem si.

2. kapitola

29.10.2021

Ráno jsem sotva vstala z postele. Přes noc jsem nezamhouřila oka, a to jsem si do uší napěchovala ucpávky tak hluboko, až jsem měla co dělat, abych je dostala ven. Nemusela jsem si ani nastavovat budík, do rána jsem počítala minuty.

1. kapitola

29.10.2021

Výhled na šedivou ulici plnou louží, bláta a potůčků vody, mi zkreslovaly kapky deště na okně. Hrozné počasí, celé dny jen prší.

© 2018 Hana Novotná. Václavské náměstí 1, Praha, 110 00