12. kapitola Markéta

18.12.2021

12

"Takže tě vzala?" vyptával se Tomáš, když druhý den jeli s Damiánem jeho autem do města.

"Vzala, ale první tři směny splácím sekeru. Je mi to fuk, prý si můžu vzít jídlo, které v kuchyni zbyde, a když si dám jedno dvě piva, taky to nikdo nepozná. Vlastně to je dobrý džob. Budu dělat čtyři večery v týdnu, dohlídnu na to, aby ožralí zaplatili, a pak je vypakuju. Budu něco jako obsluhující vyhazovač a silné dny mi pomůže Helena. Představ si, kámo, už jsem vymyslel, kam se spolu zašijeme. Ta jejich kuchyně s širokým pultem si o to přímo říká a po desáté kuchař odchází." Křenil se za volantem od ucha k uchu.

"Ty si to nějak maluješ," prohodil Tomáš.

"No a proč ne?" usmíval se. Lída je na zadním sedadle mlčky poslouchala a tvářila se kysele. Od Tomáše věděla, o kom se baví a Helenu měla stejně v lásce, jako Helena ji. Damián dostal možnost se teď poprvé s Lídou tváří v tvář seznámit, ale neproběhlo to růžově. Cítil, že má vůči němu předsudky, ale nevěděl proč. Pomyslel si, že má Tomáš zvláštní vkus na holky, když ho žádná z jeho přítelkyň nesnese, a to ještě nic neprovedl. Musel ale uznat, že je svým způsobem výrazně krásná, ovšem není to jeho vkus. Možná ho ovlivňovalo její tajemství, branže, kterou vykonává, ale spíš za to mohly nesympatie vysílané od ní směrem k němu. Teď už by ji na opíkačku nepozval. Fotky nehledal a zařekl se, že to dělat ani nebude, projel pouze Instagram. Je to její věc, řekl si.

V Olomouci zaparkoval u nákupního centra Šantovka. Právě bylo po dešti a po měsíci saharského vedra nastala konečně změna klimatu. Vzduch byl prosycen dusným vlhkem a ze střech stoupala pára. Zpoza šedivého mraku nesměle vykouklo sluníčko. Město bylo teď pod tropickou duchnou a Damián si bezděky pomyslel, že tam u lesa je po dešti mnohem líp. A nejen po dešti. Doslova si zamiloval rána i večery na zahradě.

Když vystoupili, Damián zachytil Tomášův potutelný úsměv, což ho poměrně zneklidnilo. Všiml si, že drží v ruce telefon, stojí přitom bokem, aby ho nikdo neviděl, pročítá si zprávu a vzápětí ho hned schovává do kapsy. Zamračil se. Jeho podezíravý pohled obratem přejel z Tomáše na Lídu, ale z její tváře nevyčetl nic, kromě jisté svrchovanosti, tudíž usoudil, že ať je to cokoliv, Lída v tom s Tomášem nejede. Zůstal ve střehu.

Nakonec celá tahle narychlo smluvená slezina mu přišla od první chvíle na hlavu. Proč vlastně Tomáš tak neoblomně trval na tom, aby s nimi šel dnes Damián do kina? A zaboha nechtěl, aby vzal s sebou Helenu. Damiána by to ani nenapadlo, ale jde tu o princip. Přál si to kvůli Lídě? A proč je jejich nevraživost vzájemná, co si ty dvě udělaly? Damián měl tušení, že ve skutečnosti tu jde o Tomáše, a ne o nějaké fotky. Není tajemstvím, že Helena o něj dlouho usilovala a pak přijela Lída a sbalila ho lusknutím prstu. Ale proč Lída Damiána zabíjí pohledem, odnáší to snad za Helenu? Proč si, kruci, ženský prostě spolu nesednou a u piva si všechno jednoduše nevyříkají, jako všichni slušní chlapy! Popřípadě si můžou dát pár facek a vzduch se hned vyčistí. To musí ty jejich složité nálady, které trvají týdny, měsíce, roky, odnášet celé okolí? Zaměřil na ni svůj pohled a v tom se pootočila a jejich oči se střetly. Usmála se, zlomyslně, téměř se jí polekal.

Dali se do pohybu. Zamířili ke vchodu do obchodního centra, kde měli smluvený sraz. Čekalo se na Evu a Jindřicha. Damián si nevrle odplivl, cítil na sobě Lídin pohled a ježily se mu z toho chlupy na zádech. A to se jí před Tomášem tolik zastával! Najednou uviděl někoho daleko před nimi, v davu na přechodu. Poznal ji okamžitě. Doteď zatemnělou mysl černými myšlenkami, mu zaplavil nový příliv paniky, až zalapal po dechu.

"Cos to udělal," vyštěkl po Tomášovi, který sebou trhl.

"Do poslední chvíle jsem nevěděl, že přijde, věř mi," usmál se omluvně. Za tím úsměvem ale Damián tušil škodolibou radost.

"To ti teda nevěřím!" zaskřípal zuby na to. Blikla zelená a dvojice žen, v davu mířícím do obchoďáku, se blížila k nim. Damián zmlkl, vrazil ruce do kapes a snažil se podraz ušitý na něj rychle rozdýchat. Nesmí vidět, jak ho to rozhodilo.

Markéta už byla docela blízko, a tak jeho tvrdý výraz nevědomky změkl a zlobou zaťaté čelisti povolily. Zapomněl být ukřivděný, když uviděl tu vyváženou dokonalost jejích křivek. Markétinu figuru obepínaly krátké letní šaty, a obličej, panebože, ten obličej jako z porcelánu, má tak krásný, že se mu tají dech. Zacloumalo jím prudké vzrušení, když se až do jeho nosu donesla ta známá vůně, která s sebou přinesla vzpomínky. Vše měl rázem v živé paměti, jako by se to stalo včera. Jako by ještě včera prožívali spolu tu bezhlavou lásku. Kdyby to jen tušil, tak... Tak dá Heleně vyžehlit to nové tričko, co má na sobě.

Náhle ho zrazovalo tělo, slabost v kolenou byl ten menší problém, nedokázal se zlobit, jak měl v úmyslu. Už přišly až k nim. Postavila se vedle něj, podíval se jí do tváře. Ohromila ho, jako když ji potkal poprvé ve škole. Byla obdivuhodně klidná, na rozdíl od něj. Z její tváře nedokázal vyčíst nic jiného než společenský úsměv. Nevěděl ani, jestli si ho vůbec všimla, zdálo se, že je pro ni vzduch.

Kdyby tak jen tušil, jak moc se musela ovládat, aby navenek působila tak netečně. Pečlivě se na schůzku připravovala, přehazovala ve skříni šaty a až s obsedantní nervozitou kontrolovala hodiny. Do poslední chvíle se rozmýšlela, jestli je dobrý nápad ho zase vidět. Tomáš ji ale nakonec přesvědčil. Je čas hodit minulost za hlavu a teď je k tomu vynikající příležitost, když se objevil najednou zde. Přesto ho už z dálky nenápadně přejela pohledem a srdce se jí neovladatelně splašilo ostošest, jako zdivočelý mustang na rodeu. Vypadal prostě božsky, až ji to vytočilo doběla. Opálený, sportovní postava, ledabylý, a přesto sexy, rozcuch tmavých vlasů, chlapecké dobře padnoucí tričko, neméně dobře padnoucí moderní džíny. Ten chlap snad nemá jedinou chybu!

Damián odhodil vnitřní kataklyzma za hlavu, a oslovil tu, která Markétu přivedla: "Evo, rád tě vidím," znělo to nade vší pochybnost ironicky.

"I já tebe, Damku. Koukám, že jsi v dobrém rozpoložení jako vždy. Tomáš mi volal, že ten film neschvaluješ, a proto jsem ráda, že jsi nakonec přišel. Stěžoval sis mi minule, že tě vynecháváme, chtěla jsem to napravit. Neuškodí ti vytáhnout paty z domu a povyrazit si pro jednou s námi."

Damián nasadil neutrální výraz. "Nelituju toho, že jsem šel. Ahoj Markét." Jeho pohled pomalu přejel z blondýnky na drobnou černovlásku po jejím boku, se sněhově bledou pletí. Oči jí zpod dlouhých hustých řas modře svítily, jako když jim bylo devatenáct. Zatracený vzpomínky. Dotkla se ho očima a odvrátila tvář.

"Damiáne," promluvila odměřeně, protože s ní stále cloumal vztek z toho, jak ji překvapil svým vzhledem. Doufala, že před sebou uvidí předčasně zestárlého a snad i oplácaného třicátníka, ale on vypadal pořád stejně dobře, ne-li dokonce líp. A mimo jiné cítila vztek na sebe za to, že dovolila, aby ji to tak moc rozhodilo. Ten jeho neomalený, až drzý pohled, jako by jí propaloval kůži. "Koukám, že jsi pořád stejný. Můžeš aspoň předstírat, že mi nehledíš do výstřihu?"

Vypálila to na něj jako kulomet. Překvapeně sebou škubl. Damián si rázem připomněl i to, na co málem zapomněl. Totiž že tato andělská tvář má jazyk ostrý jako břitva.

"Copak ty máš výstřih?" sjel pohledem její šaty až ke krku. "Vidíš trávu růst, Markéto, taky ses nezměnila." Možná se mu to jen zdálo, ale dotčený pohled teď po něm vrhla ona.

"Super," spráskl ruce Tomáš. "Takže vřelé shledání po letech máme za sebou a teď se můžeme vrhnout na ten film." Jako první vykročil dovnitř, přičemž už otevřeně neskrýval své dětinské pobavení.

Jelikož se holky nepředstavovaly, usoudil Damián, že se již setkaly. "Kde máš muže?" přistoupil k Evě, když se procházeli po chodbách přiměřeně zaplněného obchodního centra.

Markéta se od Evy odpojila a dala se do řeči s Tomášem a Lídou, kteří šli před nimi. Konverzoval s Evou, zároveň nemohl spustit oči z tmavovlásky, která se jako naschvál, přestože v tom úmysl být nemohl, přece by ho po tolika letech neměla zapotřebí provokovat, zařadila přímo před něj. Dlouhé černé vlasy, kterými právě pohodila, se jemně vlnily do půlky jejích zad a opět k jeho chřípí zavanula ta známá vzrušující vůně. Měla fialkové šaty, které jí při chůzi, přestože byly volné, obepínaly způsobem, který roztočil jeho fantazii na plné obrátky. Kdyby ho před chvílí osočila z toho, že jí kouká na zadek místo výstřihu, měla by pravdu. Jenomže přestřelila. Damián nikdy nepovažoval Markétin vršek za její největší přednost, protože lentilky pod kobercem nejsou jeho parketa. Zároveň to, čím se může pyšnit Helena, je pro něj zase až příliš. Ostatně, na Heleně je všeho příliš... Ale Markéta, ta je jako bohyně na Olympu. Ženská dokonalost vysochaná Matkou přírodou.

Eva viděla, kam směřuje pohled o dva roky mladšího nevlastního bratra, ale místo peprného komentáře, který se jí dral na jazyk, mu klidně odpověděla: "Jindra musel zůstat v práci. Mají toho teď moc."

"Sakra, to si v tom Lidlu nemůžou najít na přesčasy jinýho blbečka?"

"Kauflandu," ucedila Eva naštvaně. "Dělá vedoucího směny, nemůže ho zastoupit kdokoliv kvůli kinu!"

"Uvědomuje si vůbec," pokračoval Damián stejným tónem, "co mi tím způsobil? Je tu teď převaha ženských, a to nevěstí nic dobrýho. A kromě toho jsem se těšil, že se konečně uvidíme."

"Ale prosím tě," uculila se. "Nevěřím, že by ti tahle společnost nějak zvlášť vadila."

Damián mlčky odvrátil obličej.

"Byl jsi včera za Marcelou, co jsi jí zase udělal?" zeptala se náhle a ztlumila hlas. Překvapila ho změnou tématu a z jejích slov zavanuly výčitky a chlad.

"Nic," zamračil se a nepřítomně sklopil pohled.

"Je na dně, něco jsi jí říct musel. Měl bys za ní jít a omluvit se. Ať už jsi udělal cokoliv." Damián po ní šlehl pohledem. Eva se na něj dívala pevnýma, nesmlouvavýma očima.

"Neřekl jsem nic, čeho bych měl litovat," bránil se. "Byl jsem k ní upřímný. Že se s tím nemůže vyrovnat, protože postrádá zdravý rozum, je její problém."

"Damiáne, nemůžeš být..." Střelil po ní takovým pohledem, že zmlkla.

"Jen chci, aby se konečně rozvedla a postavila se sama za sebe! Vyžaduje jeho pozornost, spoléhá se, že se o něj bude moct pořád opírat. Ale on o to nestojí a Marcela se tím ponižuje. Chtěl jsem jí otevřít oči. Na tom přece není nic špatného," zvýšil hlas. Trojice v popředí se ohlédla dozadu, z Tomášova pohledu bylo znát porozumění, dívky se jen nechápavě otočily.

"Rozumím, ale nesmíš být tak přímočarý," odpověděla tiše Eva. "Nebo se zhroutí a zase ji budeme muset nechat hospitalizovat."

Damián se zachmuřil. "Věřím tomu, že by byla šťastnější, kdyby Dušana nikdy nepotkala. Po každým představení za ní slídil jak ocas, dokud ji neuhnal. Vždycky jen prohluboval ty její psychózy a labilitu, dělalo mu dobře, že je na něm závislá a že si myslí, že bez něj není nic. Podporoval to. Je zvláštní, že tak vážné problémy dřív neměla. Já teda kolem ní chodit po špičkách nebudu, vždyť je to na hlavu," vrčel dopáleně.

"Ty jsi na hlavu!" vyjela po něm Eva. "Chceš mi tu tvrdit, že za všechno může můj táta? Ten, který se o ni dvacet dva let staral?"

"Přestaňte se hádat," vstoupil do diskuse Tomáš. "Jdeme teď koupit lístky a pak někam na jídlo, než to začne. Jdete s námi?" Oba souhlasili.

© 2018 Hana Novotná. Václavské náměstí 1, Praha, 110 00