13. kapitola Kino

18.12.2021

13

Zasedací pořádek v kinosále Damiánovi taktéž nepřinesl uspokojení. Přišel jako poslední, takže se nelibě usadil mezi Tomáše po levé straně a Evu, která mu vedle sebe držela místo. Po Tomášově levici seděla Lída a vedle Evy z druhé strany Markéta. Stále po krátkých intervalech cítil tu její voňavku a vyšiloval z toho. Dal ji Markétě k jejím dvacátinám, to mu chce tvrdit, že sedm let používá stejnou? Nahnul se vpřed, a tu se najednou jejich oči setkaly. Byl to šok, jako by jím projel blesk z čistého nebe. Jen na krátký moment. Markéta ucukla, nečekala to, stejně jako on, mají se evidentně vzájemně v hledáčku. Aby nedošlo k omylu a bylo mu to jasné, zamračila se na něj a odvrátila tvář dopředu směrem k zatím černému plátnu.

Záštiplně, v příšeří sálu, stočil oči k Tomášovi, který jeho nafučení nemohl přehlédnout. "Co je?" prohodil ledabyle, mezi chřoupáním nachos.

"Proč jsi ji sem vzal? Nenávidí mě," zablýskal Damián výhružně očima.

"Musíš to upřesnit, nevím, kterou z těch tří myslíš."

"Ty vole! Měl jsem tě za kamaráda." Odvrátil se. Pak se k němu přitočil a sebral mu z tácku na klíně hrst tortilla chipsů.

"Tak moment," zakroutil se Tomáš. "S tím nápadem přišla Eva, vyřiď si to s ní. S Markétou jsou poslední dobou jak srostlý dvojčata."

Spustil se patnáctiminutový reklamní spot. V tom se k Damiánovi z druhé strany přitočila Eva a vzrušeně mu sdělila: "Už to začíná, nebudu z toho spát!"

Damián otráveně pomlaskl. Svezl se na sametově polstrovaném křesle, a aniž by v tom byl záměr, začaly se mu klížit oči. Romanticky laděný horor, inspirovaný skutečnými událostmi, mohl začít. Oddal se na dvě a půl hodiny spánku a když co dvacet minut nakrátko otevřel oči, jen aby zkontroloval stav okolí a fázi filmu, pokaždé viděl, jak se Tomáš kysele ušklebuje a Eva, přikovaná do sedadla, zapichuje vytřeštěné oči do plátna. Na zbývající dvě neviděl, ale byl si jist, že jsou na tom podobně. Opět propadl do hlubin světa snů, když náhle celý zkoprněl, protože měl divný pocit, že mu něco nahlas ujelo.

Vzápětí ho do plného vědomí probral tvrdý dloubanec do žeber. Rozlepil oči a zamžoural na smrtelný bílý obličej, který měl před nosem. Vytřeštil oči, upřímně polekán, a rychle vyskočil z polo lehu do sedu.

"Ty jsi chrápal?" vyhrožovala mu modrobílá tvář za doprovodu dramatické hudby, zkřivená do pitoreskní grimasy.

Hlasitě zalapal po dechu, odtažený od ní až na okraj sametové sedačky, takže se tlačil na Tomáše. Několikrát zamrkal a teprve pak, když opět promluvila, rozpoznal naštvanou Evu oslněnou černobílým světlem z promítacího plátna. Chytil se za hruď a rozdýchával šok.

"Ty jsi spal!" útočila na něj Eva, rozzuřená doběla.

"Cože, spal?" přidala se Markéta a vytrestala hříšníka odpovídajícím pohledem a zavrtěním hlavy. "Proč mě to nepřekvapuje."

"Nespal jsem," vykoktal, urovnávaje si tričko s drobky nachos.

"Damiáne, to nemá cenu. Hodinu a půl jsi měl hlavu opřenou o moje rameno," zašeptal mu přátelsky Tomáš.

"No dobře, tak jsem to prostě na chvíli zalomil. Není to snad moje věc?"

"Byla by, kdybys tu nechrápal jako medvěd!" Eva se od něj odtáhla, vyměnila si soudržný pohled s Markétou a založila naštvaně ruce na hrudi.

"Prostě jsem dnes zavíral v pět ráno. Jsem nevyspalý," obhajoval se. Eva obrátil oči v sloup.

"V pět ráno? Kovářová má přece otevřeno do dvanácti," chytl se toho Tomáš.

"To jo, oficiálně. Ale hospodská mi řekla, že mám zavřít, až je vypakuju. Oni to prostě ještě nechtěli zabalit a já taky nikam nespěchal. Čím víc vypijí, tím větší útrata a větší dýška. Změnil jsem pravidla, díky tomu mě mají rádi, přestože jsem byl pro ně doteď jen náplava, chápeš?"

"Kecáš!" vybafl Tomáš. "Na to až Kovářová přijde, vyletíš oknem, ani nemrkneš. Zakládá si odjakživa na tom, že je zavíračka nejpozději ve dvanáct. I v sobotu, když mají karaoke."

"To je snad fuk," prohodil Damián a zmlkli, protože je někdo ze zadních řad napomenul.

Sotva po skončení filmu vyšli ze sálu a dav je předběhl, uštědřila Eva Damiánovi kopanec do zadku. Poskočil a ublíženě se na ni obrátil. "Zbláznila ses? Za co?" Markéta a Lída se lámaly smíchy.

"Musím se za tebe pokaždé stydět, kdykoliv se objevíme ve společnosti? Příště to bude zepředu," zasípala.

"Ty ses nějak rozjela! Za to že jsem na minutku usnul?" opáčil, drže se za pravou půlku. "S tebou jsem někam šel naposledy, diktátore!"

Eva si mnula pohmožděnou nohu v sandálu. "Nestálo mi to za to, co tam kruci máš?"

Damián si vyděšeně zkontroloval kapsy a uklidnil se, když našel mobil v přední. "Peněženku a klíče. Dobře ti tak. Nejsi už stará na tyhle kousky? Zarazila jsi mi to až do krku."

"Zato ty se chováš na svůj věk."

"Půjdeme na ten drink?" Damián se ohlédl za neznámým hlasem, byl nezvykle zvonivý a jemný jako vánek. "Tome," pobídla k odpovědi svého partnera Lída. Tommy vzápětí zavelel a zavedl je do nejbližší příjemné hospůdky se zahrádkou v historickém nádvoří.

Venku se dávno setmělo, hodiny ukazovaly půl dvanácté, a přesto bylo v letní všední večer ve městě živo. Holky si objednaly víno, Tomáš pivo a Damián křivil ústa u birellu, protože na výčepu neměli jeho preferovanou kofolu. Začali se spontánně domlouvat na srpnovou dovolenou. Damián na ně hleděl jako z jara, teprve pak si vzpomněl, že se mu Eva o čemsi zmiňovala. Nevyjadřoval se, automaticky předjímal, že se ho jejich plány netýkají. Ani nepřemýšlel nad tím, jestli ho to mrzí, a kdyby to bylo jinak, jestli by nabídku hromadné dovolené využil.

"Damiáne, ty mlčíš," podivila se Markéta. Zvedl zamyšleně hlavu a překvapeně se na ni zadíval. Mluví na mě? Opět ho ohromil půvab obličeje, který se na něj teď, je to k neuvěření, usmíval.

"Nemám, co bych k tomu řekl," vypáčil ze sebe.

"Tak se přece vyjádři," šťouchla do něj Eva. Damián nechápavě zamrkal po tvářích okolo stolu, které na něj vyčkávavě vzhlížely.

"Pojedeš s námi k moři?" zopakovala otázku Markéta a na tváři jí hrál kouzelný úsměv.

"Ano," vydechl. Rázem si připadal hloupě, protože měl pocit, jako by právě přijal žádost o ruku.

© 2018 Hana Novotná. Václavské náměstí 1, Praha, 110 00