7. kapitola Přátelé

18.12.2021

7

Ta díra se přece nejmenuje Horní Polany pro nic za nic. Je situovaná na kopci a Dolní Polany jsou vzdálené dva kilometry pod ním. Někde uprostřed sídlí Dům na louce, jak místní pojmenovali domek Pepi Šimůnka.

Ušel ve třicetistupňovém vedru sotva dvě stě metrů, se psem u nohy, který, když napřímil hlavu, sahal mu po prsa, když se najednou na vrcholu kopce vyklubala vytoužená odměna - Horní Polany.

"Ha!" houkl Damián. Vykopl nohou jako Jackie Chan a trefil ceduli, která se na tyči v levém okraji vyboulila do tvaru jeho paty. "To neumíš, co?" vytahoval se na Tripa, ale ten byl k němu otočený zadkem.

"Jsi úplně nanic." Zatahal za vodítko a pokračovali do vsi. Za celou dobu kolem nich neprojelo jediné auto. Úzkou uličkou se dostali na náměstí, oba s jazykem na vestě.

Damián se rozhlédl přes své nepostradatelné sluneční brýle a potvrdil si, co předem předpokládal. Nikde nikdo. Na rozdíl od Dolních Polan, tahle ves byla větší a mohla se pochlubit malebným kostelíkem a obecním domem. Mohli by tu mít lepší obchod, napadlo ho a už očima důkladně skenoval prostor. Na náměstí ale nic jako samoobsluha nebylo, a tak vytáhl mobil a prolustroval Facebook.

Už se neviděli dobrých šest sedm let, ale než se zabydlel v Praze, byli v jakémsi chabém kontaktu aspoň přes mobil. Vlastně se rozdělili brzo po gymplu. Damián se odporoučel postupně do různých měst prodlužovat status studenta a Tomáš odjel pracovat do zahraničí, kde se brzo seznámil s Britkou s českými kořeny, Jolanou. Damián zakotvil poslední čtyři roky v Praze, kde žil ve spolubydlení, a dokonce dostudoval bakaláře v oboru managmentu, což byl u něj výjimečný výsledek a stalo se to proto, že se stále drží představy, že by mohl jednou podnikat v gastronomii. Jeho skutečný sen je ale vést vlastní bar s drinky, miluje vymýšlet různé kombinace nápojů a podle ohlasu okolí mu to jde. S magisterským studiem válčí a teď mu navíc otčím zatnul tipec, takže bez financí je se studiem konec. Žíly mu to netrhá. Že je Tomáš zpět v Česku, netušil.

Tomáš Tommy Záruba, našel profil v přátelích. Není po smrti, jen už dva roky není na sociální síti aktivní. Na Messengeru je právě on-line. Poslední fotka s hubenou okatou rudovláskou u moře, Tommy na ní vypadá šťastně.

Láska je cesta do pekel, varoval ho prozíravě Damián, ale jeho kamarád ho prostě neposlouchal. I "Rudá Sonja" Jolana, se vymykala Tomášově vkusu, všiml si. Nesedí barva vlasů a nos má z profilu jak otvírák na konzervy. Přesto byl Tomáš tak zamilovaný, že odkopl svého nejlepšího kamaráda, protože ho stahoval ke klukovinám a jeho milé, která byla evidentně nakažená britským sucharstvím, se to nelíbilo. I když se viděli jen dvakrát do roka. Damián našpulil ústa v nespokojeném úšklebku.

Nemůže si pomoci, prostě to Tomášovi nemá za zlé, jsou jako bratři. Ano, tohle k němu cítí, bratrské pouto.

Poslal mu zprávu. Stál na místě deset minut, než se zpoza kostela vynořila postava. Ani nevěřil, že se to děje. Damián odlepil záda od zídky žlutě omítnutého kostela a sledoval blížícího se muže. Sundal si dokonce brýle z očí a zacukaly mu přitom koutky. Mladý muž byl do půl těla nahý, v ruce nesl jeden a půl litrovou láhev vody a na tváři měl upjatý, soustředěný výraz, který se dal vyložit všelijak. Vypadal, jako pravý beach boy z amerického filmu - které vždy tak zasněně sledovala Eva, v dobách své puberty - ještě s tím dokonalým obličejem s ostrými hranatými rysy, polodlouhým rozcuchem světlých vlasů a soustředěným výrazem.

Damián mrkl na mobil, žádná odpověď mu nepřišla. Přejel pohledem tu vypracovanou hruď s širokými rameny a úzkými boky a nemohl se ubránit obdivu, který ho samotného překvapil. Kam se na něj hrabe, Tommy má o dobrých sedm kilo svalů víc, musí na sobě pravidelně dřít. Sice si to může dovolit, ale komu se tu předvádí? Bábuškám v oknech? To je prostě celý Tommy, machruje, a protože tu žádné holky k světu nejsou, poblázní se do něj tak akorát Helena, prolétlo mu hlavou.

Přestože je Damián výrazně útlejší a je to tmavý typ, doslova barvou vlasů a očí Tommyho protiklad, srší z něj stejně výrazné, ne-li větší, charisma. Problém je v tom, že to Damián ví, na rozdíl od Tommyho, kterému to ve skutečnosti bylo vždy tak trochu jedno. Dělá věci tak, aby se cítil dobře, ne proto, aby se zalíbil nebo zaujal. Chodí bez trička, protože mu je horko a cvičí, protože ho to baví a má své tělo a zdraví rád. Damián ho přesto vždy s potěšením dráždil poznámkami, že machruje.

Damián neudržel vážnou tvář, a když už byl od něj Tomáš jen deset metrů, křenil se od ucha k uchu. Odpíchl se z místa ve stínu staré lípy a zamířil za ním. Najednou Tomáš zůstal stát a zvolal: "Myslíš si, že když si na mě po x letech vzpomeneš, že ti budu dělat sluhu?"

Damián se zarazil a brejlil na starého přítele, jako spadlý z višně.

"Stojím u kostela a umírám žízní, kde tu máte obchod? Varianta B, jestli se nudou kopeš do zadku jako já, jdeme na pivo," předčítal Tomáš nahlas Damiánovu zprávu.

"Měl ses na mě tedy vybodnout," vypáčil ze sebe zaraženě.

"Musel jsem se jít osobně přesvědčit, že jsi to ty. Naposledy jsi okázale hlásal, že se do téhle díry už nikdy nevrátíš. Měl jsem za to, že jsme kamarádi, ale ani jednou jsi za mnou nepřijet."

Damián nakrčil čelo. "Nešlo o tebe, za tebou bych přijel rád kdykoliv. Ale Jolana mě nenáviděla a já na ni nebyl zvědavý. Když ses ukázal v Česku, vždycky jen s ní."

"Vážně?" Povytáhl obočí, a na tváři mu naskočil uličnický úsměv. "Řekl bych, že ve skutečnosti v tom hrála roli Markéta. Nechtěl ses přibližovat k Olomouci, abys jí náhodou nepotkal, že?"

Damián z něj nespouštěl oči, dlouho se měřili pohledem, aniž by kterýkoliv z nich promluvil. A pak se na sebe vrhli jako dvě vlčata, která poprvé vylezla z nory a jejich máma je v nedohlednu. Vesele do sebe strčili, pak si ťukli pěstmi, jak se to mezi přáteli dělá, ale nakonec stejně došlo k srdečnému objetí. Tahle hra nikdy nezestárne ať jim je patnáct nebo šedesát. "Tak co, jak se ti tu žije?" nadhodil Tomáš nabízející se otázku.

"Je to peklo, kamaráde," zakroutil Damián hlavou.

"Houby!" smál se Tommy. "Řekl bych, že ses aklimatizoval dobře. Doneslo se mi, že si přefikl naši Helu."

Damián na něj vrhl vytřeštěný pohled.

"Tady jsi na vesnici, je tu dohromady i s Dolními dvě sta obyvatel," pokrčil rameny. "Očekávali tě už před měsícem, dokonce si na to v hospodě sázeli. Kovářová už ani nevěřila, že přijedeš." Smál se a drbal obrovského psa na hřbetě.

Damián si odplivl. "Do háje, to je zlý sen. Helena u mě přespala v noci na dnešek, jak to že to víš až tady?"

"Copak ti neřekla, že bydlí v Horních? V Dolních má její tetka akorát hospodu." Tomáš ani neskrýval, že se dobře baví.

Damián dlouze povzdechl. Za normálních okolností by se před kamarády zastyděl, s kým se to spustil. Tady je mu to jedno.

"Snad není takový ten typ, kterého se pak už nezbavím," doufal.

"Podle mě Helena není z těch, které se upnou na jednu osobu. Právě naopak. Tak aby si s tím neměl problém ty," loupl po něm očima.

"Děláš, jak kdybys mě neznal," ušklíbl se Damián. "Za mě, ať si skáče, po kom chce."

Tomáš přikývl a shledal, že jeho kamarád dělá čest své pověsti, která ho předchází. Vzpomněl si bezděky na Markétu, byla to jediná dívka, kvůli které se spolu poprali. Tomáš mu chtěl dát za vyučenou za to, jak jí ublížil, to ovšem svého přítele podcenil. Damián si vylil nahromaděný vztek a Tommymu nestačily ani zkušenosti z kickboxu. Skončili oba na pohotovosti s rozbitými obličeji. Potřásl hlavou a řekl:

"Co je to za psa?"

"Dědův. Je to kříženec vlkodava a fouska, jmenuje se Brok, ale přejmenoval jsem ho na Tripa."

Tomáš se hlasitě zasmál. "Děláš si srandu, další Trip?"

"Ano, Trip druhý, na počest mého prvního psa. Děda si ho ostatně pořídil pro sebe, já byl jen záminka. Přivlastnil si ho, aby měl s kým chodit do lesa."

"Vždyť ses o něj nestaral. Pojď, jdeme na to pivo. Stavíme se ještě k nám, vezmu si tričko. Tady máš tu vodu, jak sis přál, abys do té doby neumřel. A dej taky tomu chudákovi."

Oba se napili a prázdnou petku pak Damián vyhodil. Z náměstí odbočili vpravo a liduprázdnou ulicí došli až na konec Horních Polan. Dům rodiny Zárubových byl předposlední v řadě novostaveb. Vešli příjezdovou bránou na zahradu a dům obešli kolem předzahrádky obsypané barevnými květy. Damián postál u plotu a znuděně se rozhlížel, vše vypadalo tak, jak si to pamatoval z doby, kdy chodili na gympl. Bylo slyšet zapnuté čerpadlo a někde tekla voda z hadice. Tomáš tomu nevěnoval pozornost, šel si pro tričko zavěšené na plotě, když v tom na něj promluvila hustě obrostlá túje. "Tady jsi..."

"Mami, chceš mi přivodit infarkt? Co tam děláš!" obrátil se na řadu stromků u plotu.

"Tomášku, donesl jsi mi tu mouku?" hrabala se zpoza houští. V ruce držela hadici s vodou a jak zápasila s větvemi, postříkala svého syna od hlavy k patě.

"Jakou mouku?" Otřepával ze sebe vodu.

"Říkal jsi, že jdeš do obchodu," podívala se na něj zmateně.

"Ne, říkal jsem, že jdu na náměstí. Chystám se na pivo k Supovi, ale můžu ti teď pro ni skočit," navrhl.

"Ne, to je dobrý, vlastně ji nepotřebuji," mávla rukou, a věnovala se zalívání. Tomáš si vzal z plotu své tričko a mířil k východu, když ho zadržela zvoláním: "Tomášku, prosím tě, říkala jsem ti tisíckrát, aby sis ty věci po sobě uklízel. Jak vypadáme před sousedy, když nám visí oblečení na plotě."

"Jo mami," prohodil přes rameno. "A nepřetěžuj se, zaliju to večer."

"Dělám to ráda, vždyť víš. Dovedl sis kamaráda?" Všimla si osoby u branky a odhrnula si z čela slamák.

"To je přece Damián!" obrátil se na ni pobaveně. "Bydlí teď u svého dědy."

"Damián," rozzářila se, "no páni, ukaž se, ty jsi vyspěl! Tak to se, kluci, stavte na večeři, připravím něco dobrýho."

"To si Damek jistě nenechá ujít," posmíval se Tomáš a šeptem mu řekl: "Připrav se na křížový výslech u rodinného stolu."

Damián si pomyslel, že mu skvostná večeře u Zárubových za tak malé nepříjemnosti stojí. Tomášova máma je kuchařka, nyní je ale v dlouhodobé pracovní neschopnosti, kvůli nemoci, kterou Tomáš vyhýbavě zamluvili. Damián jeho reakci respektoval a nevyptával se. "To je Ben?" nevěřil vlastním očím, když se zpoza domu vynořil stařičký dalmatin.

"Jasně, vole, to je ještě náš Ben. Bude mu patnáct," přitakal Tomáš. A protože to není daleko, vzali psího dědečka s sebou na pivo. Když jim přistály na stole dvě dvanáctky, Damián se kamaráda zeptal, proč se teda vrátil do Česka, když si evidentně přihoršil. Nedávalo mu to smysl, Tommy si totiž postěžoval, že se rozešli s přítelkyní až po tom, co odjel, nikoliv že by to bylo tak, že se vrátil, protože se mu vztah rozpadl, jak to Damiánovi včera podala Helena.

Tommy si lokl piva, aby získal čas. Pak se na něj upřeně podíval. "Dobře, tak já ti to povím, protože jsi můj kamarád, ale nikde to tady neroznášej, mamka si to nepřeje. Když jsem byl před dvěma lety v Londýně, táta mi celý vyděšený volal, že mamku odvezli do nemocnice, protože upadla. Už nějakou dobu měla problémy s rovnováhou a hůř viděla, ale pořád to přede mnou shazovali. Po tomhle mi ale nakonec museli říct pravdu. Diagnostikovali jí roztroušenou sklerózu. Byl to pro mě šok. Prostě jsem se okamžitě sbalil a jel do Česka, chtěl jsem být doma, chtěl jsem být mámě oporou. Rozhodl jsem se, že se do Londýna už nevrátím, pro Jolanu to bylo těžké, ona se sem ale nemůže přestěhovat, pracuje v rodinném hotelu a nechce opustit svou rodinu, stejně jako já. Já ji vlastně chápu. Takže tak to je, skončili jsme to. Vztah na dálku jsem zavrhl."

Damiánovi došla slova, šokovaně na Tommyho shlížel a snažil se to vstřebat. "To mi neříkej, že tvoje máma je tak vážně nemocná..." vydechl. Tommyho mamka byla téměř jako jeho mamka, trávil u nich velkou část svého dětství, a hlavně zbožňoval její kuchařské výtvory.

"Hele, ona je na tom docela dobře, jestli se to tak dá říct." Tommy se povzbudivě usmál a napil se piva. "Bere prášky, cvičí a jí zdravě. Našla se v zahradě, obstarává pořád ty svoje záhonky zeleniny a veškerý ty kytky, dělá jí to radost. A teď si vymyslela, že si příští rok pořídí na zahradu kozy. Táta vyšiloval ale asi je jasný, kdo vyhraje. Jsou spokojení. Už v tom žijí roky, berou to, jak to je." Pokrčil rameny.

Damián sklopil hlavu, najednou mu přišly konflikty s jeho mámou tak malicherné, a nakonec byl na chvilku rád, že ji má, i přesto jaká je.

"Víc se trápí kvůli mně," přiznal Tommy a odložil prázdnou sklenici. "Cítí se provinile za to, že jsem se vrátil domů a podle ní nejsem šťastný. Já se to opravdu snažím změnit, ale moc mi to nejde. Práce mě fakt nebaví, dělám operátora tady ve fabrice, plat stojí za houby. Mám tu pár kamarádů, kteří po práci hulí trávu, a to je všechno. Nelíbí se jí to, chtěla by, abych měl život naplněnější, jenomže to bych musel odjet a já se na to zatím necejtím. Co kdyby se jí něco stalo, než bych přijel z jiného státu domů, tak by to trvalo věčnost..." odmlčel se. Damián nevěděl, jak mu poradit, Tommy mu to usnadnil, když nadhodil výrazně veselejší příhodu o tom, jak byli s kamarády stanovat u nedalekého zatopeného lomu.

Z hospody U Supa se vrátili v osm hodin. Pobyli by déle, ale Damián se nemohl dočkat večeře. Tomášova máma je netrpělivě vyhlížela, už měla prostřený stůl. Uvařila speciálně pro hosta knedlo vepřo zelo a Damián se dávno tak nenacpal, zároveň se u nich zapomněl a zatměl. Neuměl si představit, že se bude belhat potmě domů, navíc Tomášův otec vytáhl domácí slivovici.

© 2018 Hana Novotná. Václavské náměstí 1, Praha, 110 00