8. kapitola Eva

18.12.2021

 8

Převalil se s podivně znepokojivým pocitem, že v domě není sám. Psa v posteli, soudě podle zápachu, nepočítal. Zatím sbíral odvahu otevřít oči, houpal se s ním celý svět. Jakmile začal vnímat své tělo, uvědomil si že se cítí, jako by měl v břiše kamení. A teď se to všechno hrnulo ven. Zvedl se opatrně s heknutím do sedu a snažil se zuby nehty nevolnost potlačit. Jak se dostal domů? Podrbal se v hnědých slepených vlasech. Něco tam nahmatal, chytil to do dvou prstů a zkontroloval, co to je. Bylo to listí smotané pavučinou a v ní uvíznutý škvor. Utřel to Tripovi do kožichu a v tu chvíli si všiml, že je otevřené okno. Rázem mu jako vlna tsunami začaly třeštit do hlavy všechny zvuky lesa.

"Ne! Držte hubu. Držte hubu!" řval na ptáky, vyskočil z postele a práskl oknem. V tu chvíli se mu obrátil žaludek a jen taktak stačil doběhnout do koupelny. Cestou se vyhnul skříni, ovšem v kuchyni uviděl osobu. Neměl čas to řešit, ale když se nad záchodem dal do pořádku, vrátil se do kuchyně, s očima navrch hlavy.

Vysoká pihovatá blondýnka, sportovně oblečená v šortkách a tílku, tam uklízela.

"Kde ses tu vzala, Evo?" civěl na ni.

"Nezvedal jsi telefon, tak jsem tě šla radši zkontrolovat, ale za chvíli musím na odpolední." Urovnala umyté a utřené nádobí do spodní skříňky, napřímila se a dlouze se na něj zadívala. "Doufala jsem, že jsi dospěl, brácho. Ale ty ses vůbec nezměnil. Vůbec. Měla jsem o tebe strach, když jsi neodpovídal, ale našla jsem tě tu ležet namol a kolem tebe strašný chlívek. Ach jo, chováš se jako puberťák."

Damián se nehodlal stydět. Vlastně mu ta slova šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tohle už od ní slyšel tolikrát, ale stejně vždy přiběhla, když potřeboval pomoc.

"Jak ses dostala dovnitř?" zajímalo ho. A taky by ho zajímalo, jak se dostal on sem.

"Dveře byly dokořán, prostě jsem šla dál," dala ruce v bok a přísně dodala: "Děda by z tebe neměl radost. Ještě že to nevidí."

"O co ti jde, ségra, přišla jsi mě poučovat? To ti rovnou říkám, že na tohle dnes nemám náladu. Není mi zrovna nejlíp, víš," odfrkl nevolností, obešel ji obloukem, aby se dostal k plotně a dal vařit do hrnce vodu. "Dáš si se mnou kávu, ne?" Podíval se na svou starší nevlastní sestru. Ta unaveně přikývla a posadila se ke stolu s voskovým kostkovaným ubrusem. Vytáhl z lednice plechovku piva a posadil se naproti.

"Byl jsem včera s Tomášem," pochlubil se. "Viděli jsme se po letech. Šli jsme na pivo a pak k němu. Moje poslední vzpomínka je, jak jeho táta rozlívá slivovici."

Eva se zasmála.

"Člověče, doteď jsem si myslel, že toho vydržím dost, ale tady v Polanech jsem se šeredně spletl."

Eva sklopila oči, a pak prohodila: "Já vím, Tomáš mi napsal. Musel jít do práce, ale dělal si o tebe starosti, prý jestli bych tě radši nepřijela zkontrolovat. Ráno tě zavezl domů, byl jsi ještě mimo."

"Aha," vytáhl obočí, "kolik je vlastně hodin?"

"Něco po dvanácté," usmála se. "Za chvíli musím jít."

"Kde děláš? Pořád v Kauflandu?"

"Ano, na expedici."

"Jestli jsi tu autem, mohla bys mi vzít vyprat věci? Prosím, prosím, zlatá sestřičko." Sepjal ruce jako by klečel před krucifixem. Na Evu to nezapůsobilo.

"Damiáne, nech toho. Mohl by ses konečně naučit zacházet s pračkou!"

"Ale já jsem tady žádnou neviděl," nakrčil ublíženě čelo. Voda se už vařila, a tak nachystal dva šálky s rozpustnou kávou a zalil je. Evě přidal do kávy mléko, které se v horké vodě okamžitě srazilo. Vyčítavě se na něj podívala, když jí to dal na stůl.

"Sorry," řekl, a hrnky prohodil. Eva zaraženě sledovala, jak z toho upíjí a pak vytáhla tašku, kterou předtím odložila vedle na židli.

"Dovezla jsem ti malý nákup. Dej si radši tohle, po tom ti aspoň nebude špatně." Podala mu tubičku.

"Vyprošťovák v šumáku," zajásal, "ty jsi génius!" Vrhl se po tašce a vytáhl na stůl kuřecí maso, smetanu, brambory, rýži a zeleninu. "To je k jídlu?" zamával velkou brokolicí.

"Prosím tě nech toho," zakroutila hlavou.

"Díky, že na mě myslíš," zasmál se, a dal nákup do prázdné lednice.

"To by bylo," upila kávy a vstala. "Teď se porozhlídneme po té pračce, pochybuju, že by tu děda žádnou neměl." Odešla z kuchyně, ale Damián se nehnul od stolu, zdálo se mu to zbytečné. V tomhle třípokojovém domě už zná každý kout i pavouka na stropě. Hodil šumivou tabletu do sklenice s vodou a zatím upil piva, které si vytáhl na spravení, ale spíš mu přihoršilo.

"Damiáne!" volala odkudsi. S neochotou vstal a našel Evu v koupelně. "Co je tohle?" ukázala prstem na bílý plechový obdélník.

"To bych taky rád věděl." Vzhlížel na ni ode dveří.

"To je přece pračka, ty pako."

"To není možný! A kam se strká prádlo?"

"Je to hodně stará pračka s vrchním plněním a je zavřená poklopem," objasnila mu.

"Cože?" Dal hlavu na stranu.

Otevřela poklop a ukázala mu, jak s ní zacházet. "Tady na boku ji nastavíš."

"Pane bože," zvolal, "to by mě v životě nenapadlo."

"To věřím," povzdechla si. "Už musím jít, ještě se stavím do vily než půjdu do práce." Vrátila se do kuchyně pro tašku a Damián ji následoval.

"Jak se vlastně má Marcela?" zeptal se.

"Kdo?"

"Marcela," zopakoval hlasitěji.

"Kdože?"

"Marc... Máma, kruci," zařval.

Eva se na něj otočila a usmívala se. "Když se za ní zastavíš, dozvíš se to. Bude šťastná, věř mi. A laskavě, aspoň před ní, jí neříkej jménem. Víš, jak ji to zraňuje?"

"Mě taky ranilo, když mě odstrčila k dědovi, protože mě její chlap nemohl vystát! Prakticky jsem tu vyrostl a zajímalo to někoho? Nemůže se divit, že k ní nemám vztah." Svraštil obočí, odstoupil od ní a usrkl zkažené kávy.

"Musíš uznat, že si to mému tátovi taky zrovna neusnadňoval. Ale dobře. Platil ti doteď školu," naznačila prsty uvozovky, "takže bys mohl konečně minulost hodit za hlavu a odpustit aspoň své mámě, když ne jemu. Podívej se na to takhle, jeden přínos jejich manželství pro nás mělo: díky tomu jsme se poznali."

"Abys věděla, tak už mi nic neplatí. A jediný přínos je ten, že se budou rozvádět, a to je pro mě zadostiučinění." Sotva to dořekl, měkce se na Evu podíval. "Ale máš pravdu. Kdyby se neseznámili, nikdy bychom se nepoznali. A to by mě vážně nasralo, protože ty jsi ta nejlepší nevlastní ségra, jakou jsem si mohl přát." Přiblížil se k vysoké útlé blondýnce a jednou paží ji přátelsky objal. Na oko se ušklíbla, protože z něj trochu táhla slivovice.

"A ty jsi taky můj nejlepší bráška. Z těch dvou, které mám, jsi ty ten líný hajzlík, ale o to víc tě mám ráda," poplácala ho po rameni. Vyměnili si láskyplné sourozenecké pohledy.

"Zase někdy přijeď," řekl, když ji doprovázel ke dveřím, "a přivez mi místo krmení pro králíky maso. A varná konvice by se mi taky hodila."

"To jsi uhodl! Ani zlámanou grešli za tebe nedám. Běž pracovat." Zastavila se na chodbě, aby nakoukla do ložnice. "Vysvětlíš mi, co dělá ten pes v posteli? Odjakživa byl na zahradě."

"Dal jsem mu svobodu, je to taky živý tvor."

"Proboha. Už nic neříkej, pojedu..."

"Tak pozdravuj Jindru. A počkej," chytil ji ve dveřích za ruku, "jak to, že ti Tomáš napsal? Kde vzal na tebe číslo?"

Eva se na něj zvláštně zadívala. "Prostě ho má. Jsme v kontaktu od chvíle, kdy se vrátil z Anglie. Vlastně mi řekla Markéta, že je zpět. Občas spolu něco podnikneme, vídáme se jednou dvakrát za měsíc."

"Markéta?" divil se. "Proč o tom nic nevím? Tak vy si chodíte ven a neřeknete mi to?"

"Dokonce jedeme teď v srpnu na dovču. Ještě nevíme kam, ale bude to k moři. To taky nevíš?"

Damián zavrtěl hlavou. "Tomáš mi nic neřekl."

"To asi kvůli ní," zamyslela se Eva.

"Proč mi to tajíte?" Stál tam v naprostém úžasu.

"Damiáne, my ti nic netajíme," zadívala se mu do tváře. "Jen ty ses o nás do teď nezajímal."                                                                                                                                      

© 2018 Hana Novotná. Václavské náměstí 1, Praha, 110 00