8. kapitola

20.12.2021

8

V sobotu v poledne jsme se s Hankou sešly na náměstí u Neptunovy kašny. V práci jsme se v tom ranním blázinci stihly akorát domluvit na hodině a místě srazu a zbytek dne se tak nějak míjely. Měly jsme v plánu přepadnout největší obchodní centrum ve městě, nakoupit si vše, co postrádáme v šatníku i něco navíc a večer si zajít do kina.

Během odpoledne se nám opravdu podařilo obejít všechny obchody. Koupila jsem si čepici a zimní boty.

Hanka byla na nákupech o něco čilejší. Pořídila si džíny v módním střihu, upnutý bleděmodrý svetřík a halenku v pastelově zelené barvě, která sedí k jejímu typu.

Nakupovací maraton jsme zakončily v kavárně, kde jsme si obě objednaly poháry, já latté a Hanča cappuccino.

"Hele, tak mi konečně něco pověz o tom Lukášovi. To musela být komedie! Škoda, že jsem u toho nebyla. Za mě, mohl dát Liborovi klidně nakládačku. Po tom všem, jak se k tobě choval," spustila Hana, když nám v kavárně donesly opulentní poháry s horkými malinami. Během pobíhání po obchodech jsem jí stihla povyprávět, že mě Libor vyhledal a jak s ním můj soused udělal krátký proces.

"Co chceš ještě slyšet? Všechno jsem ti popsala," utrousila jsem bezvýrazně.

"Nebuď tak znuděná. Říkala jsi, že je k světu a že ti říká Princezno. Teď tě dokonce bránil, není to romantický?" uculila se.

"Ani ne. Je to feťák, navíc má přítelkyni - pokud se to tak dá nazvat. A říká mi Ledová princezna, na to nezapomínej."

"Hmm, máš pravdu. S tím bys loterii nevyhrála. Ale po Liborovi by sis mohla aspoň trochu povyrazit," zamrkala na mě čtverácky.

Unaveně jsem se na ni podívala. "Prosím tě, nemám to tak jednoduchý, jako ty. Na jakéhokoliv kluka se podíváš, běhá za tebou jak uslintaný pejsek." Narážela jsem na Hančinu bezprostřední veselou povahu, a když se k tomu přidá ještě atraktivní vzhled kudrnaté blondýnky s blankytnýma očima a dobrý vkus na oblékání, kterým umí podtrhnout svou štíhlou figuru, žádný kluk jí neodolá.

"Co to plácáš?" vykulila oči. "Každý druhý se za tebou otáčí! Musíme s tím něco udělat, Libor ti zadupal sebevědomí do země. Jsi úplně bez sebevědomí," zavrtěla starostlivě hlavou.

"Já vím. Už jsem se z toho skoro dostala a teď se tu najednou zase objeví a..."

"A začne tě tyranizovat. Nedej se. Přece nebudeš před ním pořád utíkat. To ty jsi kvůli němu ztratila skoro všechno, odešla jsi z domu, z práce, abys mohla bydlet s ním, odstěhovala ses až na druhý konec, jen abys pak zjistila, že tě ponižuje a přehlíží. Navíc, bydlet ve společné domácnosti s jeho matkou, to je nerychlejší cesta do pekel. Nakonec jsem ráda, že jsem si to s Mirkem včas rozmyslela. "

"Popsala jsi to výstižně," smutně jsem se pousmála.

"Jak jsi s ním, proboha, mohla otěhotnět? Navíc v době, kdy jsi plánovala odchod?"

"To je jednoduché. Už jsme spolu nespali, přestala jsem brát prášky. Pak jednou v noci přišel opilý a prostě na mě vlezl. To je celá záhada. Nebránila jsem se, v takovém stavu býval hrubý."

"Bože můj! Ty nevíš, že existuje pilulka po?" zvolala. "Když jste spolu chodili, tak se takhle nechoval, předpokládám."

"Vůbec ne. Byl pozorný a choval se ke mně pěkně. Samozřejmě že své kamarády nikdy neodbýval, ale vždycky si na mě udělal čas. Začalo to, až když jsem se k nim nastěhovala. Myslím si, že ho v tom podporovala jeho matka, nelíbila jsem se jí," zabodla jsem oči do poháru.

"A pak s někým choď, když se přetvařuje," zakabonila se Hana.

"Počkej ale, nemůžeš všechny házet do jednoho pytle. Mirek je jiný."

"To je jedno, skončilo to," utnula mě až příliš zbrkle. Věděla jsem, že je to čerstvé a rozchod ji bolí. Věděla jsem to možná líp než ona sama.

"Ještě bych se chtěla mrknout do jednoho obchodu na zimní kabáty, potřebuju, abys mi poradila s barvou a střihem."

"Žádný problém. Hodně sis to teď zkomplikovala tím červeným přelivem, ale určitě něco vybereme."

Protože se v módě docela plácám, začala jsem se řídit podle Hančiných rad. Plánuji časem obměnit celý šatník za výraznější a slušivější kousky. Je to součást mé proměny a znovunalezení sebe sama.

© 2018 Hana Novotná. Václavské náměstí 1, Praha, 110 00